HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality. Není neměnná = reaguje na vývoj našeho i světového hospodářství.
NOSITELEM HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY, tedy subjektem, který formuluje hospodářskou politiku je stát. Skládá se z řady institucí, které se navzájem ovlivňují a sledují. Někdy mají i odlišné cíle.
Patří sem zákonodárné orgány
Vláda – nejvyšší výkonný orgán, je základním tvůrcem konkrétní aktuální hospodářské politiky. Připravuje návrh rozpočtu, a předkládá ho ke schválení PS ČR.
ČNB – jejím hlavním úkolem je střežit (dohlížet) a korigovat komerční bankovní trh a množství peněz v oběhu tak, aby nedocházelo k jejich znehodnocování (inflaci), řídí bankovní trh, sídlí v Praze a řídí ji guvernér – Jiří Rusnok a šest členů bankovní rady.
Protimonopolní úřad - instituce vytvářející tržní prostředí a dohlížející na jeho kvalitu.
Hospodářskou politiku se snaží ovlivnit i různé zájmové skupiny
Hospodářskou politiku státu ovlivňují i mezinárodní organizace
Pro zhodnocení úspěšné hospodářské politiky a výkonnosti ekonomiky lze zvolit tzv. magický čtyřúhelník, který hodnotí:
Ekonomický růst (G), měřen průměrným ročním tempem růstu HDP.
Plnou zaměstnanost (U), vyjádřenou průměrnou roční mírou nezaměstnanosti, tu může způsobit zákon o minimální mzdě, odbory a kolektivní vyjednávání, mzdová rigidita, mzdová renta, a jiné…
Stabilitu cenové hladiny (P) měřenou průměrnou roční inflací, kterou může způsobit centrální banka tištěním peněz, nízká produktivita práce, investoři, populační růst, a další
Vnější ekonomickou rovnováhu (B) měřenou stavem obchodní bilance (přebytek nebo schodek), který je vyjádřen jako procento nominálního HDP. Na obchodní bilanci, která je saldem importu a exportu, má například vliv špatné úrody obilí, neboť se bude muset koupit jinde, pravděpodobně v zemi, která má úrodu lepší.
Cílem vlády jakékoliv země je, aby rostlo HDP, klesala nezaměstnanost, klesala inflace a aby schodek platební bilance nebyl příliš vysoký. Tyto čtyři cíle graficky hodnotí magický čtyřúhelník. Magický je proto, že jeden vrchol čtyřúhelníku ovlivňuje ostatní. Ovšem tyto cíle jsou v praxi protichůdné, například ekonomický růst lze oživit dovozem zboží a kapitálu, což zhoršuje platební bilanci. Restriktivní fiskální politika vlády má sice příznivý vliv na stabilitu cenové hladiny, ale přináší nebezpečí pomalého růstu HDP, vysoké nezaměstnanosti a případně i nerovnováhu platební bilance. Proto se většina ekonomik snaží o vhodnou kombinaci těchto cílů.
Fiskální politika (vládní výdaje a zdanění) pomáhá rozhodovat o rozdělení zdrojů mezi soukromé a veřejné statky, ovlivňuje důchody a spotřebu lidí, vytváří podněty k obchodování a ostatní vládní rozhodnutí o využití zdrojů.
Monetární politika (ovlivňování úrokových sazeb a podmínek úvěrování prostřednictvím centrální banky) působí na sektory ekonomiky nejvíce ovlivněné úrokovými sazbami (například bytová výstavby, investice, export, a další)
Důchodová politika (v zásadě měnová a cenová regulace) při riziku vysoké nebo pádivé inflace se vláda snaží stabilizovat ceny a udržet nezaměstnanost v přijatelných mezích, tato politika je nejvíce problematická, neboť podniky nesouhlasí s fixními cenami a odbory si nepřejí regulované mzdy.
Vnější obchodní a měnová politika ovlivňuje obchod země (prostřednictvím cel, kvót a dalších nástrojů podporujících či omezujících import a export) a regulací měnového kurzu působí na toky zboží a služeb a příliv a odliv kapitálu.
Pod
DRUHY PODNIKŮ rozlišujeme podle různých hledisek
PODOTÁZKY: