FDK.cz


Evropská unie, historie, měnová a celní unie

Vlajka EU: Modrá, s 12 žlutými hvězdami

Hymna EU: Óda na radost (L. v. Beethoven) instrumentální verze, beze slov

Měna EU: Euro – používané od r. 1999 k bezhotovostním platbám a od r. 2002 k hotovostním platbám

Heslo EU: Jednota v různosti – Jednotná v rozmanitosti

Největší město EU: Londýn

Nejvyšší bod EU: Mont Blanc

Nejdelší řeka EU: Dunaj

Největší stát rozlohou: Francie

Největší stát počtem obyvatel: Německo

Nejmenší stát rozlohou a počtem obyvatelstva: Malta

Evropská unie je ekonomické a politické uskupení 28 států Evropy čítající přes 500 miliónů lidí. Původním cílem partnerství evropských zemí po druhé světové válce bylo propojení ekonomik za účelem zabránění vzniku další války v Evropě. Tento plán představil světu Robert Schuman (ministr zahraničí Francie) 9. května 1950, a navrhoval v něm společnou kontrolu nad produkcí uhlí a oceli, jelikož se jednalo o nejdůležitější suroviny pro zbrojní průmysl.

Podepsáním PAŘíŽSKé SMLOUVY v roce 1951, vzniklo první uskupení evropské integrace. Jednalo se o (ESUO) Evropské společenství uhlí a oceli se šesti zakládajícími zeměmi: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko.

V roce 1957 byly podepsány takzvané Římské smlouvy (s platností od roku 1958) zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). EHS mělo za úkol vytvoření společného trhu (volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu) a Euratom spolupráci na poli mírového využití jaderné energie.

  1. dubna 1965 byla podepsána SLUČOVACí SMLOUVA, kdy ESUO, EHS a EUROATOM sloučily své orgány. Sloučením vznikla EVROPSKá SPOLEČENSTVí. Smlouva o zřízení společné Rady a společné komise Evropských společenství
  2. února 1992 - Maastrichtská smlouva o Evropské unii – přidáním nových oblastí mezivládní spolupráce ke stávajícímu systému společenství, vytvořila Maastrichtská smlouva novou politickou a zároveň hospodářskou strukturu sestávající z tzv. tří pilířů. (Evropskou unii) Stávající Evropská společenství tvoří první pilíř. Jako druhý pilíř byla nově zavedena společná zahraniční a bezpečnostní politika a jako třetí pilíř spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.
  3. února 2001 Niceská smlouva- Reforma evropských institucí zaměřená na jejich zefektivnění poté, co se počet čl. států zvýšil na 25.

Přinesla tyto změny: Umožnila nové složení Evropské komise a pozměnila hlasovací systém v Radě, založený na principu většiny.

  1. prosince 2007 – podpis Lisabonské smlouvy. Lisabonská smlouva novelizuje stávající zakládající smlouvy (smlouva o EU a smlouva o založení ES) s cílem poskytnout rozšířenému společenství odpovídající právní rámec a nástroje, které mu umožní efektivně fungovat i v globalizovaném světě 21. století. Lisabonská smlouva si klade za cíl učinit z EU demokratičtější a transparentnější organizaci, která bude současně působit efektivněji, podporovat práva a hodnoty zajišťující svobodu, solidaritu a bezpečnost a posilovat svou roli ve světové politice. EU také touto smlouvou získá právní subjektivitu.

Společenství se postupně hlouběji integrovalo i politicky a rozšiřovalo se o další státy. Rozšíření EU proběhlo celkem sedmkrát.

  1. V r. 1973 – Dánsko, Irsko, Velká Británie
  2. V r. 1980 – Řecko
  3. V r. 1986 – Portugalsko, španělsko
  4. V r. 1995 – Finsko, Rakousko, švédsko
  5. V r. 2004 – Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko
  6. V r. 2007 – Bulharsko, Rumunsko
  7. V r. 2013 – Chorvatsko

V oficiálním jednání o vstupu do EU je Černá Hora. O vstup do EU se také pokouší Turecko a Ukrajina.

V současné době je v EU 28 států.(Velká Británie však ve veřejném referendu v červnu 2016 odhlasovala vystoupení z EU – Brexit)

Přístupové jednání trvá cca 10 let.

V 18 zemích se platí eurem.

Dánsko a Velká Británie si vyjednali trvalou výjimku na zavedení společné měny. V praxi to znamená, že závisí jen a pouze na jejím suverénním rozhodnutí, zda svou současnou měnu – britskou libru, nebo dánskou korunu vymění v budoucnu za euro. 

ZáKADNí PRINCIPY PRO VSTUP DO EU

V předchozích vlnách rozšíření nebyla ze strany Evropské unie pro kandidátské země stanovena žádná kritéria, která by bylo třeba splnit, aby se země stala plnoprávným členem EU (kromě obecně platných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách). Ekonomická i politická situace zemí střední a východní Evropy se značně odlišovala od předchozích kandidátů na členství, Evropská rada proto v červnu 1993 v Kodani stanovila, že: „K přistoupení dojde, jakmile bude daná země schopna převzít závazky vyplývající z členství a zároveň bude schopna splňovat hospodářské a politické podmínky.“ Tyto požadavky je od té doby nutné splnit, aby se kandidátská země mohla stát plnoprávným členem EU. Jsou souhrnně označovány jako tzv. Kodaňská kritéria:

   měnové unie

CELNí UNIE - Jednotná celní politika mezi státy EU

Ustanovením celní unie mezi sebou státy EU odstranily celní poplatky a stanovily celní sazebník vůči nečlenským zemím Unie. Celní unie je po zóně volného obchodu, na kterou navazuje, druhým stupněm ekonomické integrace. Celní unie představuje základní kámen při budování společného trhu a tím naplňování závazku na vytvoření volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu, jako nezbytného předpokladu vzniku hospodářské a měnové unie. Vytvoření Unie - 1968

MĚNOVá UNIE

Vyvrcholením integrace měnových politik i celého evropského integračního procesu je vytvoření hospodářské a měnové unie. Hospodářská a měnová unie představuje nejvyšší stupeň ekonomické integrace založený na vnitřním trhu. V jejím rámci státy koordinují své hospodářské a fiskální politiky (země splňující podmínky pro přijetí jednotné měny mají jednotnou měnovou politiku). Tento proces je často označován jako evropská měnová unie, popřípadě měnová unie, jelikož hospodářská část unifikace nebyla na rozdíl od měnové dosud zcela naplněna.

Měnovou unii v současném evropském modelu lze v právním smyslu vymezit existencí jednotné měny (euro) a jednotnou centrální bankou (Evropská centrální banka), která je odpovědná za provádění jednotné měnovou politikou.

PODOTáZKY: