FDK.cz

Texty mohou být zastaralé a neúplné. Doporučuji složku s aktuálními materiály na třídním disku nebo materiál přímo od učitelky.


Ekonomie jako společenská věda

Ekonomie a ekonomika jsou široké pojmy zasahující do všech oblastí života, dalo by se říct, že jsou často hnacím motorem. Protože peníze jsou v dnešním světě palivo pohánějící soukolí společnosti.

Předmět ekonomie

Ekonomie je společenská věda, která se zabývá hospodařením s omezenými zdroji. Vědy můžeme obecně dělit na vědy společenské - logické a vědy matematické. Ekonomie je vědou logickou, ale jelikož pojednává o kvantitách je zároveň vědou matematickou. Společenská větev ekonomické teorie je věda o chování lidí ve společenské výrobě. Společenskou výrobou rozumíme hospodářský proces, který se skládá ze čtyř sfér - vlastní výroby - rozdělování - směny - spotřeby.

Ekonomie Makro a Mikro

Ekonomická teorie se obvykle dělí na mikroekonomii a makroekonomii. Mikroekonomie zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů - jednotlivců, domácností a firem. Makroekonomie se zabývá hospodářstvím jako celkem a je východiskem hospodářské politiky. Zabývá se měřením celkového produktu společnosti, definuje nebo měří národohospodářské agregáty např.: inflaci, nezaměstnanost, zahraniční obchod, základní ukazatele a vztahy v reprodukci společenské výroby.

MIKROEKONOMIE - zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů – jednotlivců, domácností a firem. Používá pohled jednotlivých ekonomických subjektů.

MAKROEKONOMIE - zkoumá celé hospodářství jako celek; dívá se na ekonomii z pohledu státu (hospodářská politika); zabývá se měřením celkového produktu společnosti, definuje nebo měří národohospodářské agregáty (inflaci, nezaměstnanost, zahraniční obchody, atd.)

HISTORICKÝ VÝVOJ EKONOMICKÝCH TEORIÍ

Ekonomická teorie jako věda se osamostatňuje až s nástupem kapitalismu – v Evropě od 16. století, kdy se ekonomické úvahy oddělují od náboženského učení té doby. Ekonomické učení bylo v počátku nesystematické a zaměřené spíše na praxi. Tyto snahy se obecně označují jako MERKANTILISMUS. Teorie se orientuje na obchod, ve kterém vidí zdroj bohatství. V oblasti hospodářské politiky doporučuje zásahy ze strany státu. (regulace)

KLASICKÁ ŠKOLA

Od poloviny 17. stol., do druhé třetiny 19. stol. v Anglii a Francii
Zabývala se především makroekonomií a prosazovala hospodářský liberalismus a nezasahování ze strany státu Hlavní představitelé Adam Shmit a David Ricardo Poprvé použit pojem „NEVIDITELNÁ RUKA TRHU“

UTOPICKÝ SOCIALISMUS A MARXISMUS

Tyto myšlenky byly přímou reakcí na negativní dopady rozvíjejícího se kapitalismu na průmyslové dělnictvo (zneužívání dětí, levné pracovní síly)

Utopičtí socialisté očekávali přeměnu společnosti „shora“ díky osvícené vládě mocných a bohatých.
Na tuto myšlenku navázal Karel Marx s teorií nadhodnoty vytvářenou dělnickou třídou, kterou si bez zásluh přivlastňovali vykořisťovatelé. (vlastníci kapitálu a pozemků)

RAKOUSKÁ ŠKOLA

Poslední třetina 19. století
Zaměření na mikroekonomii, psychologii jednotlivce v hospodářství – péče o vlastní blahobyt je hnací motor
Představitelé Carl Menger a Wilhelm Hermann Gossen
Na tradice této školy navazoval Friedrich August von Hayek s výkladem hospodářského cyklu.

NEOKLASICKÁ ŠKOLA

Konec 19. stol. až 30. léta 20. stol.
Tato doba také zaměřena na mikroekonomii, snažila se o matematizaci ekonomických věd.
Přinesla teorii mezní produktivity a mezních nákladů – teorii celkové rovnováhy
Významní představitelé – Alfred Marshall, Vilfredo Pareto, John Bates Clark a Leon Walras.

KEYNESIÁNSTVÍ

30. a následující léta 20. století
Zabývá se především úlohou státu v ekonomice a hospodářskou politikou Jeho dílo“OBECNÁ TEORIE ZAMĚSTNANOSTI, ÚROKU A PENĚZ“ z roku 1936 zdůvodňuje potřebu aktivního působení státu na straně poptávky.
Snižování nezaměstnanosti a mírnění dopadů hospodářské krize
Hlavní představitel – John Maynard Keynes

Monetarismus

50. a následující léta 20. století
Tato teorie je protipólem keynesiánských státních zásahů do ekonomiky
Kladen důraz na samoregulační funkci peněz v ekonomice
Jde o soudobou podobu neoklasické ekonomie – hlavní představitel je Milton Friedman

Typy ekonomik

Tradiční ekonomika – představitel Adam Smith, autor knihy Bohatství národů- za to si vysloužil označení „otec ekonomie“, poprvé byl použit výraz „neviditelná ruka trhu“, v čisté podobě tržní ekonomika neexistovala, blížila se jí Anglie ve 2. polovině 18. století /p>

Příkazová ekonomika – ve všech bývalých postkomunistických státech – vše je řízeno státní byrokracií, vše je plánováno centrálně a decentralizovaně rozdělováno na nejnižší stupně řízení, systém se ekonomicky neosvědčil – ještě funguje v Severní Koreji, ve Venezuele v Laosu, ve Vietnamu, na Kubě, částečně v Číně atd.

Smíšená ekonomika – kompromis mezi dvěma předchozími typy ekonomik – funguje ve všech “západních“ zemích – tzn. ve vyspělých ekonomikách včetně ČR.

POTŘEBY A JEJICH USPOKOJOVÁNÍ, STATKY A SLUŽBY

POTŘEBY:
Potřeby má každý člověk a dělí se do mnoha vrstev, základní fyziologické má každý člověk a potřebuje je uskokojit. Člověk si většinu svých potřeb uvědomuje a je hnán touhou je odstranit uspokojením potřeby. Potřeby se uspokojují pomocí statků a služeb. Každý člověk má jiné potřeby a toho využívá marketing firem, kteří cílí na "své" zákazníky. Uspokojení jedné z potřeb často vede k další doplňkové. Koupíme si auto a musíme pak kupovat benzín.

Členění jednotlivých potřeb

FYZICKÉ – jsou dány biologickou podstatou člověka = JÍST, PÍT, SPÁT, OBLÉKAT SE…
DUŠEVNÍ – jsou dány rozvojem myšlení a tím, že člověk žije ve společnosti = PŘÁTELSTVÍ, LÁSKA…
INDIVIDUÁLNÍ – potřeby, které se týkají jednotlivce = POSLECH RÁDIA, CVIČENÍ…
KOLEKTIVNÍ – potřeby, které se v jednom okamžiku týkají skupiny lidí = KANALIZACE – obyvatelé obce
HLAVNÍ – např. potřeba fotografování = KOUPĚ FOTOAPARÁTU
DOPLŇKOVÁ – mám fotoaparát = musím udělat první snímky= vyvolat je= koupit si album…
POTŘEBA ZBYTNÁ – není bezpodmínečně nutná k životu = JÍZDA LUXUSNÍM VOZEM
POTŘEBA NEZBYTNÁ – je bezpodmínečně nutná k životu = SPÁNEK, JÍDLO…

STATKY A SLUŽBY jsou prostředky k uspokojování potřeb
STATKY jsou užitečné předměty s vlastnostmi, kterými lidé uspokojují své potřeby. Statky dále dělíme:
Podle dostupnosti
Volné statky – neplatíme, vyskytují se neomezeně (vzduch, voda, příroda)
Vzácné statky - Ekonomické statky – musíme vynaložit úsilí k jejich získání (chléb, mýdlo…) Vyskytují se omezeně.

Podle použití
. S Spotřební statky – slouží bezprostředně ke spotřebě (potraviny, oděvy, auta)
Kapitálové statky – slouží k další výrobě (látka na šaty, kůže na boty)
Investiční – výrobní hala, fréza…
Provozní – materiál, suroviny…

SLUŽBY jsou užitečné cizí činnosti, v jejichž průběhu uspokojují lidé své potřeby
Věcné služby – zahrnují zpravidla práce, které souvisí s obnovením funkce výrobků. (čištění, opravy, údržba…)
Osobní služby – jsou služby, které jsou spojené přímo s osobou. (úprava zevnějšku, zdravotní péče, kulturní vyžití…)

TEORIE POTŘEB

Teorii pyramidy lidských potřeb definoval v roce 1943 americký psycholog Abraham Harold Maslow. Podle Maslowovy pyramidy má člověk pět základních potřeb, a aby mohl uspokojit ty na vyšším stupni, musí mít napřed uspokojeny ty na stupních pod nimi.

V praxi to například znamená, že jedinec bude napřed nakupovat jídlo a bude muset uspokojit potřeby životně základní. Teprve poté se dostává k uspokojování potřeby bezpečí a potřeb společenských. Na vrcholu pyramidy je potřeba seberealizace, takže aby se mohl člověk zabývat jejím uspokojováním, musí mít uspokojeny všechny potřeby v pyramidě pod ní.

Pět základních potřeb Maslowovy pyramidy

První potřebu, která musí být uspokojena vždy, označuje Maslow jako potřebu existence. Z pohledu přežití jsou potřeby na nižším stupni vždy významnější.
Další čtyři potřeby označil Maslow jako nedostatkové. Člověk musí alespoň částečně uspokojit potřebu na nižším stupni, aby mohl postupovat k uspokojování dalších.
V praxi to například znamená, že pokud si člověk zajistí bydlení a má nějakou práci, která zajišťuje jeho přežití a nějaký pocit bezpečí, může se věnovat uspokojování potřeby společenské, tedy navazovat vztahy s kamarády, zakládat rodinu apod. (Nelze to tvrdit bezvýhradně, protože v určitých životních situacích tomu může být jinak.)

Nejvyšší potřebou je seberealizace. V tomto případě jde o lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry, snaha být nejlepším, jakým člověk může být. Podle Maslowa seberealizované osoby přijímají okolnosti života (neodmítají je ani se jim nevyhýbají), jsou spontánní v myšlení, jsou tvořiví a zajímají se o řešení problémů často i jiných lidí. Seberealizovaní lidé si všeobecně váží života a mají svou vlastní vnitřní etiku (kterou jim nemusí diktovat nikdo jiný), ostatní lidi posuzují bez předsudků. Mnozí lidé však o seberealizaci nestojí, jsou motivováni pouze nižšími potřebami.

Podotázky:


Notice: Undefined index: HTTP_REFERER in /data/web/virtuals/6870/virtual/www/domains/fdk.cz/amp.php on line 148