Ekonomie a ekonomika jsou široké pojmy zasahující do všech oblastí života, dalo by se říct, že jsou často hnacím motorem. Protože peníze jsou v dnešním světě palivo pohánějící soukolí společnosti.
Ekonomie je společenská věda, která se zabývá hospodařením s omezenými zdroji. Vědy můžeme obecně dělit na vědy společenské - logické a vědy matematické. Ekonomie je vědou logickou, ale jelikož pojednává o kvantitách je zároveň vědou matematickou. Společenská větev ekonomické teorie je věda o chování lidí ve společenské výrobě. Společenskou výrobou rozumíme hospodářský proces, který se skládá ze čtyř sfér - vlastní výroby - rozdělování - směny - spotřeby.
Ekonomická teorie se obvykle dělí na mikroekonomii a makroekonomii. Mikroekonomie zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů - jednotlivců, domácností a firem. Makroekonomie se zabývá hospodářstvím jako celkem a je východiskem hospodářské politiky. Zabývá se měřením celkového produktu společnosti, definuje nebo měří národohospodářské agregáty např.: inflaci, nezaměstnanost, zahraniční obchod, základní ukazatele a vztahy v reprodukci společenské výroby.
MIKROEKONOMIE - zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů – jednotlivců, domácností a firem. Používá pohled jednotlivých ekonomických subjektů.
MAKROEKONOMIE - zkoumá celé hospodářství jako celek; dívá se na ekonomii z pohledu státu (hospodářská politika); zabývá se měřením celkového produktu společnosti, definuje nebo měří národohospodářské agregáty (inflaci, nezaměstnanost, zahraniční obchody, atd.)
Ekonomická teorie jako věda se osamostatňuje až s nástupem kapitalismu – v Evropě od 16. století, kdy se ekonomické úvahy oddělují od náboženského učení té doby. Ekonomické učení bylo v počátku nesystematické a zaměřené spíše na praxi. Tyto snahy se obecně označují jako MERKANTILISMUS. Teorie se orientuje na obchod, ve kterém vidí zdroj bohatství. V oblasti hospodářské politiky doporučuje zásahy ze strany státu. (regulace)
Od poloviny 17. stol., do druhé třetiny 19. stol. v Anglii a Francii
Zabývala se především makroekonomií a prosazovala hospodářský liberalismus a nezasahování ze strany státu
Hlavní představitelé Adam Shmit a David Ricardo
Poprvé použit pojem „NEVIDITELNÁ RUKA TRHU“
Tyto myšlenky byly přímou reakcí na negativní dopady rozvíjejícího se kapitalismu na průmyslové dělnictvo (zneužívání dětí, levné pracovní síly)
Utopičtí socialisté očekávali přeměnu společnosti „shora“ díky osvícené vládě mocných a bohatých.
Na tuto myšlenku navázal Karel Marx s teorií nadhodnoty vytvářenou dělnickou třídou, kterou si bez zásluh přivlastňovali vykořisťovatelé. (vlastníci kapitálu a pozemků)
Poslední třetina 19. století
Zaměření na mikroekonomii, psychologii jednotlivce v hospodářství – péče o vlastní blahobyt je hnací motor
Představitelé Carl Menger a Wilhelm Hermann Gossen
Na tradice této školy navazoval Friedrich August von Hayek s výkladem hospodářského cyklu.
Konec 19. stol. až 30. léta 20. stol.
Tato doba také zaměřena na mikroekonomii, snažila se o matematizaci ekonomických věd.
Přinesla teorii mezní produktivity a mezních nákladů – teorii celkové rovnováhy
Významní představitelé – Alfred Marshall, Vilfredo Pareto, John Bates Clark a Leon Walras.
30. a následující léta 20. století
Zabývá se především úlohou státu v ekonomice a hospodářskou politikou
Jeho dílo“OBECNÁ TEORIE ZAMĚSTNANOSTI, ÚROKU A PENĚZ“ z roku 1936 zdůvodňuje potřebu aktivního působení státu na straně poptávky.
Snižování nezaměstnanosti a mírnění dopadů hospodářské krize
Hlavní představitel – John Maynard Keynes
50. a následující léta 20. století
Tato teorie je protipólem keynesiánských státních zásahů do ekonomiky
Kladen důraz na samoregulační funkci peněz v ekonomice
Jde o soudobou podobu neoklasické ekonomie – hlavní představitel je Milton Friedman
Tradiční ekonomika – představitel Adam Smith, autor knihy Bohatství národů- za to si vysloužil označení „otec ekonomie“, poprvé byl použit výraz „neviditelná ruka trhu“, v čisté podobě tržní ekonomika neexistovala, blížila se jí Anglie ve 2. polovině 18. století /p>
Příkazová ekonomika – ve všech bývalých postkomunistických státech – vše je řízeno státní byrokracií, vše je plánováno centrálně a decentralizovaně rozdělováno na nejnižší stupně řízení, systém se ekonomicky neosvědčil – ještě funguje v Severní Koreji, ve Venezuele v Laosu, ve Vietnamu, na Kubě, částečně v Číně atd.
Smíšená ekonomika – kompromis mezi dvěma předchozími typy ekonomik – funguje ve všech “západních“ zemích – tzn. ve vyspělých ekonomikách včetně ČR.
POTŘEBY:
Potřeby má každý člověk a dělí se do mnoha vrstev, základní fyziologické má každý člověk a potřebuje je uskokojit. Člověk si většinu svých potřeb uvědomuje a je hnán touhou je odstranit uspokojením potřeby. Potřeby se uspokojují pomocí statků a služeb. Každý člověk má jiné potřeby a toho využívá marketing firem, kteří cílí na "své" zákazníky. Uspokojení jedné z potřeb často vede k další doplňkové. Koupíme si auto a musíme pak kupovat benzín.
FYZICKÉ – jsou dány biologickou podstatou člověka = JÍST, PÍT, SPÁT, OBLÉKAT SE…
DUŠEVNÍ – jsou dány rozvojem myšlení a tím, že člověk žije ve společnosti = PŘÁTELSTVÍ, LÁSKA…
INDIVIDUÁLNÍ – potřeby, které se týkají jednotlivce = POSLECH RÁDIA, CVIČENÍ…
KOLEKTIVNÍ – potřeby, které se v jednom okamžiku týkají skupiny lidí = KANALIZACE – obyvatelé obce
HLAVNÍ – např. potřeba fotografování = KOUPĚ FOTOAPARÁTU
DOPLŇKOVÁ – mám fotoaparát = musím udělat první snímky= vyvolat je= koupit si album…
POTŘEBA ZBYTNÁ – není bezpodmínečně nutná k životu = JÍZDA LUXUSNÍM VOZEM
POTŘEBA NEZBYTNÁ – je bezpodmínečně nutná k životu = SPÁNEK, JÍDLO…
STATKY A SLUŽBY jsou prostředky k uspokojování potřeb
STATKY jsou užitečné předměty s vlastnostmi, kterými lidé uspokojují své potřeby. Statky dále dělíme:
Podle dostupnosti
Volné statky – neplatíme, vyskytují se neomezeně (vzduch, voda, příroda)
Vzácné statky - Ekonomické statky – musíme vynaložit úsilí k jejich získání (chléb, mýdlo…) Vyskytují se omezeně.
Podle použití
. S
Spotřební statky – slouží bezprostředně ke spotřebě (potraviny, oděvy, auta)
Kapitálové statky – slouží k další výrobě (látka na šaty, kůže na boty)
Investiční – výrobní hala, fréza…
Provozní – materiál, suroviny…
SLUŽBY jsou užitečné cizí činnosti, v jejichž průběhu uspokojují lidé své potřeby
Věcné služby – zahrnují zpravidla práce, které souvisí s obnovením funkce výrobků. (čištění, opravy, údržba…)
Osobní služby – jsou služby, které jsou spojené přímo s osobou. (úprava zevnějšku, zdravotní péče, kulturní vyžití…)
Teorii pyramidy lidských potřeb definoval v roce 1943 americký psycholog Abraham Harold Maslow. Podle Maslowovy pyramidy má člověk pět základních potřeb, a aby mohl uspokojit ty na vyšším stupni, musí mít napřed uspokojeny ty na stupních pod nimi.
V praxi to například znamená, že jedinec bude napřed nakupovat jídlo a bude muset uspokojit potřeby životně základní. Teprve poté se dostává k uspokojování potřeby bezpečí a potřeb společenských. Na vrcholu pyramidy je potřeba seberealizace, takže aby se mohl člověk zabývat jejím uspokojováním, musí mít uspokojeny všechny potřeby v pyramidě pod ní.
Pět základních potřeb Maslowovy pyramidy
První potřebu, která musí být uspokojena vždy, označuje Maslow jako potřebu existence. Z pohledu přežití jsou potřeby na nižším stupni vždy významnější.
Další čtyři potřeby označil Maslow jako nedostatkové. Člověk musí alespoň částečně uspokojit potřebu na nižším stupni, aby mohl postupovat k uspokojování dalších.
V praxi to například znamená, že pokud si člověk zajistí bydlení a má nějakou práci, která zajišťuje jeho přežití a nějaký pocit bezpečí, může se věnovat uspokojování potřeby společenské, tedy navazovat vztahy s kamarády, zakládat rodinu apod. (Nelze to tvrdit bezvýhradně, protože v určitých životních situacích tomu může být jinak.)
Nejvyšší potřebou je seberealizace. V tomto případě jde o lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry, snaha být nejlepším, jakým člověk může být. Podle Maslowa seberealizované osoby přijímají okolnosti života (neodmítají je ani se jim nevyhýbají), jsou spontánní v myšlení, jsou tvořiví a zajímají se o řešení problémů často i jiných lidí. Seberealizovaní lidé si všeobecně váží života a mají svou vlastní vnitřní etiku (kterou jim nemusí diktovat nikdo jiný), ostatní lidi posuzují bez předsudků. Mnozí lidé však o seberealizaci nestojí, jsou motivováni pouze nižšími potřebami.
Podotázky: