FDK.cz


Bankovnictví a pojišťovnictví

BANKOVNÍ SYSTÉM ČR: Do roku 1990 byl u nás bankovní sektor jednoúrovňový s výrazným monopolem Státní banky Československé, která plnila zároveň funkci centrální banky. Přechodem na tržní hospodářství vznikla potřeba přeměnit bankovní sektor na konkurující si podnikatelské subjekty a oddělit centrální banku jako nástroj státu k regulaci tohoto trhu.

V roce 1990 vzniká v ČR dvouúrovňový bankovní systém:

1)Centrální banka ČNB – státní instituce, nepodnikatelský subjekt

2)Obchodní banky – podnikatelské subjekty

>CENTRÁLNÍ BANKA – ČNB

Centrální banka se v ČR nazývá ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA, má sídlo v Praze a jejím nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada ČNB v čele s guvernérem. (od 1. července 2019 je to Jiří Rusnok – na 6leté období, tj. do roku 2025)

Základní úkoly CB:

Centrální banka pečlivě sleduje a analyzuje množství peněz v oběhu i vývoj všech makroekonomických veličin. Má svůj vlastní tým špičkových odborníků, kteří sledují jak ekonomiku v ČR tak celosvětový vývoj a jeho možné vlivy na nás.

Účinnost měnové politiky CB je přímo-úměrná její nezávislosti (především na vládě). Má-li banka plnou pravomoc k vytyčení a provádění měnové politiky, má i plnou odpovědnost za její úspěšnost.

Nástroje centrální banky:

DISKONTNÍ SAZBA – úroková sazba CB. Je to úroková sazba, za kterou mohou obchodní banky ČR ukládat u CB dočasně volnou likviditu.

REPO SAZBA – je základní úroková sazba CB pro termínované operace s cennými papíry.

LOMBARDNÍ SAZBA – doplňková úroková sazba na úvěry obchodním bankám se zástavou cenných papírů.

POVINNÉ MINIMÁLNÍ REZERVY – centrální banka předepisuje obchodním bankám určité procento z vkladů, které si musí u ní uložit ve formě PMR (povinná minimální rezerva). Tyto peníze jsou dočasně mimo oběh a působí protiinflačně.

PRAVIDLA LIKVIDITY – centrální banka určuje bankám, jaký mají mít vztah struktury aktiv a pasiv. Krátkodobé úvěry musí být kryty krátkodobými zdroji a dlouhodobé úvěry dlouhodobými zdroji.

OPERACE NA VOLNÉM TRHU – centrální banka obchoduje s cennými papíry (především státními) a tím zvyšuje či snižuje množství peněz v oběhu.

 

OBCHODNÍ BANKY

 

Obchodní banky jsou podnikatelské subjekty, které vyvíjejí činnost za účelem dosažení zisku. Zisk banky je dán úrokovým rozpětím (úroky přijaté z úvěrů mínus úroky vydané vkladatelům), banky tedy získávají peníze levněji, než je pak půjčují. Dalším významným příjmem bank jsou různé poplatky za služby, které klientům poskytují (vedení účtů, zprostředkování plateb, platební karty, devizové operace, zprostředkování obchodů s cennými papíry, ukládání cenností v trezorové schránce a jiné).

 

Operace obchodních bank

 

A)     PASIVNÍ ÚVĚROVÉ OPERACE

 

✔     Banka přijímá vklady, je v dlužnické pozici. Vklady rozlišujeme z několika hledisek:

 

1. HLEDISKO TERMÍNOVÉ

●   Netermínované vklady – klient může svůj vklad kdykoliv vybrat, proto je tento vklad úročen velmi nízkým procentem.

●   Termínované vklady – na pevný termín, nebo s výpovědní lhůtou. Tento zdroj je pro banku stabilnější je úročen vyšším procentem

2. HLEDISKO MĚNY

Korunové – v Kč

Devizové – v cizí měně

Banky však mají i jiné zdroje než jsou vklady občanů a firem:

Úvěry od CB – refinanční operace za repo-sazbu, lombardní úvěr (oproti zástavě CP), nouzový úvěr (se sankčním úrokem)

Úvěry od ostatních bank – korunové úvěry – od půjček jednodenních a po půjčky šestiměsíční, nebo roční úvěry

Emise bankovních obligací – tento zdroj nelze využívat jako operativní a běžný zdroj. Emise bývá v miliardových objemech, často v několika částech a je dlouhodobým zdrojem.

Emise hypotéčních zástavních listů – pouze banky s hypotekární licencí.

 

B)     AKTIVNÍ ÚVĚROVÉ OPERACE

 

✔     Banka poskytuje úvěry, vystupuje zde v aktivní roli věřitele. Klient nemá na úvěr nárok, je to smluvní vztah mezi ním a bankou. Banka zde sleduje dva cíle:

1) Výnosnost úvěru – banka musí stanovit takový úrok z úvěru, aby vydělala, ale musí brát ohled na možnosti občanů a firem.

2) Návratnost úvěru – banka se musí zajistit proti případnému nesplácení závazku dlužníka

 

DRUHY ÚVĚRŮ

 

❖     KRÁTKODOBÉ, SE SPLATNOSTÍ DO JEDNOHO ROKU

Kontokorentní úvěr – kombinace běžného účtu s možností čerpat krátkodobý úvěr do výše úvěrového limitu.

Eskontní úvěr – souvisí s eskontem (odkoupením) směnky klienta před dobou splatnosti bankou.

Akceptační úvěr – banka neposkytuje klientovi přímo peníze, ale akceptuje cizí směnku vystavenou klientem.

Revolvingový úvěr – banka umožňuje klientovi opakované čerpání úvěru bez nutnosti sepsání nové smlouvy.

Lombardní úvěr – úvěr jištěný zástavou movité věci (cenné papíry, zboží, …)

 

❖     STŘEDNĚ A DLOUHODOBÉ – SE SPLATNOSTÍ OD 1 DO 10 LET (VÝJIMEČNĚ DELŠÍ)

Hypotéční úvěr – jištěný hypotékou (zástavou nemovitosti)

Emisní úvěr – spojený s emisí dlouhodobých CP, např. podnikových obligací

Spotřební půjčky – občanům

 

Za speciální formu úvěru můžeme považovat odkup pohledávek před dobou jejich splatnosti:

FAKTORING – odkup krátkodobých pohledávek – do jednoho roku

FORFAITING – odkup dlouhodobých pohledávek – nad jeden rok

 

POJIŠŤOVNICTVÍ

Dennodenní život firem i jednotlivců je spojen s řadou rizik. Počínaje nepříjemnostmi ve formě úrazů, nemoci či drobných krádeží až po velké živelní či člověkem způsobené katastrofy, které zasahují do osudů tisíců jednotlivců. Lidé se chtějí a potřebují proti těmto rizikům bránit, proto vzniklo pojišťovnictví.

Pojišťovnictví můžeme charakterizovat jako specifický ekonomický obor řešící minimalizaci rizik ekonomických i neekonomických činností člověka. Pojišťovnictví má velmi blízko k finančním trhům a jejich produktům. Je typickým znakem aktuálního vývoje v této oblasti, že dochází k propojování světa financí a světa pojištění rizik. Pojištění můžeme členit z mnoha pohledů. Hledisko povinnosti uzavření pojištění:

POVINNÉ POJIŠTĚNÍ – zákonem je uložena firmám a osobám povinnost účastnit se vymezeného druhu pojištění. Povinná účast na pojištění sleduje především zajištění sociálních jistot lidí a zabezpečení proti škodám způsobeným jinými osobami při provozu motorových vozidel. Zařadíme sem:

✔     Zákonné sociální pojištění osob dle zákona o sociálním pojištění – správcem tohoto pojištění je státní instituce SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Z tohoto pojištění jsou vypláceny nemocenské dávky, důchody a podpory v nezaměstnanosti.

✔     Zákonné zdravotní pojištění osob – toto pojištění spravují speciální zdravotní pojišťovny.

✔     Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla – poskytují pojišťovny, které mají udělenu licenci

✔     Zákonné pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání zaměstnanců – toto pojištění jsou od roku 1993 povinni uzavírat zaměstnavatelé pro své zaměstnance u jedné z komerčních pojišťoven – Česká pojišťovna nebo Kooperativa (od r. 2020 pouze Česká pojišťovna)

DOBROVOLNÉ POJIŠTĚNÍ – není povinné a je uzavíráno na komerční bázi. Klient, který má zájem pojistit se proti určitým rizikům, si vybírá některý z produktů z pestré nabídky komerčních pojišťoven.

TRH POJIŠŤOVACÍCH SLUŽEB V ČR

V zásadě můžeme pojištění dělit do dvou skupin:

ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ – toto pojištění fyzických osob pomáhá chránit tyto osoby a jejich rodiny proti rizikům těžkých úrazů, jejich trvalých následků, vážných nemocí a následné ztráty příjmu, případně při úmrtí pojištěného pomáhá nahradit zdroj příjmu jeho pozůstalým. Životní pojištění lze rozdělit na:

NEŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ – zahrnuje především pojištění movitostí a nemovitostí.

Dále pak například jeden z druhů komerčního pojištění:

PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ – je specifickým pojištěním, protože při splnění podmínek daných zákonem o penzijním připojištění se na něj vztahují výhody státního příspěvku a daňové úlevy jak pro účastníka penzijního připojištění, tak pro jeho zaměstnavatele, pokud na toto připojištění přispívá určitou měsíční částkou. Penzijní připojištění v ČR spravují penzijní fondy.

PODOTÁZKY: